Mnohé zvyky a svátky pohanů jsou dodnes živé. Jak slavili naši předci Vánoce či Velikonoce?

Nejen pálení čarodějnic a svatojanská noc, ale i Vánoce či Velikonoce.

Některé svátky, které dodnes slavíme, často souvisejí nejen s křesťanstvím, ale také s pohanskými tradicemi.

Naši předci slavili během roku hned několik svátků, které odkazovaly na sluneční cyklus.

K nejznámějším patřily oslavy slunovratu a rovnodennosti.

Pojďme si přiblížit pohanské svátky, které dodnes přežívají.

Pohanský kalendář

Když slyšíme nebo čteme o pohanských náboženstvích a tradicích, automaticky si myslíme, že jde o věci, které nemají s naším moderním životem nic společného. Není to tak ale zcela pravda. Pokud jde o svátky, rituály a tradice, svým způsobem děláme stejné věci, které dělali pohané, například Keltové, Slované či Germáni, před mnoha tisíci lety. Jen je nazýváme jinými jmény. Které svátky z pohanských dob tedy stále žijí svým životem?

Samhain (Dušičky)

Svátek, který se konal každý rok na přelomu října a listopadu, kdy se dny začaly zkracovat a světla začalo ubývat. Byl to tedy čas, kdy přicházela temnota, chlad a stíny. Naši předkové věřili, že bariéry mezi světem živých a mrtvých se ztenčují a umožňují duším zemřelých vrátit se na zem. My se tak můžeme setkat s našimi dávno zesnulými předky.

V dávných dobách tak lidé prostírali stůl i pro své zemřelé a vytvářeli lampiony z vydlabaných dýní a svíček, které měly zemřelým ukazovat cestu domů. Pro Kelty byl Samhain zároveň začátkem nového roku.

Z tohoto pohanského svátku tak vzniklo hned několik svátků, které se dodnes slaví od 31. října do 2. listopadu, neboli Halloween, křesťanské svátky Slavnost Všech svatých a Památka zesnulých.

Yule, zimní slunovrat (Vánoce)

Zimní slunovrat označuje začátek zimy, ale též návrat světla. Po nejkratším dni se začíná vracet slunce a s ním pomalu, ale jistě i teplo a světlo. Zimní slunovrat nastává 21. prosince, kdy Slunce přechází do znamení Kozoroha.

Pohanské svátky slunovratu byly ve znamení hostin, zábavy i obětování. V tento den se podle starých Keltů narodil bohyni Země syn, který se měl stát budoucím králem. Z pohanské doby přežilo množství zvyků, jako zdobení stromu života, který byl ústředním bodem severských mýtů, nebo pálení speciálního polena.

Mnohé z těchto zvyků v upravené podobě dodnes charakterizují Vánoce. Na dnešní podobu Vánoc měly vliv rovněž římské Saturnálie. Nezřízený svátek s večírky, hazardními hrami a karnevaly, kdy bylo ve zvyku vyměňovat si dary.

Imbolc (Hromnice)

Většina z nás má dnes Hromnice (2. února) spojené zejména s pranostikou „na Hromnice o hodinu více“, která odkazuje na pomalu prodlužující se dny, případně s hromničkami, speciálními svícemi, kterým se žehná v kostele. Naši předci měli tento den spojen obecně spojený se světlem, sluncem a rovněž s výhledy do budoucnosti, neboť pomalu přichází jaro.

Ostara, jarní rovnodennost (Velikonoce)

Jarní rovnodennost připadá na 20. března, když se slunce nachází přímo na rovníku a den trvá stejně dlouho jako noc. V této době pohané oslavovali probuzení bohyně jara Ostary. Pokud je vám jméno bohyně povědomé tak vězte, že z něj byla odvozena slova Easter a Ostern neboli anglický a německý výraz pro Velikonoce.

Pohanské svátky jara byly rovněž spojovány s plodností, symboly bohyně Ostary byly vejce a zajíček neboli dva typické velikonoční symboly. Naši předkové rovněž věřili v očistnou sílu jarní přírody, což opět přežilo až do dnešních dob v podobě „jarního úklidu“.

Beltain (Čarodějnice či Filipojakubská noc)

Noc z 30. dubna na 1. května byla našimi předky považována za jednu z nejmagičtějších nocí v roce, spojovali ji především s bohem ohně Belenem. Typickým symbolem byl velký oheň, tyto ohně se přeskakovaly, což bylo spojeno s očistěním a načerpáním nové síly. Jaké pohanské zvyklosti můžete v tento den začlenit i do vašeho života?

Věřilo se rovněž, že během tří nocí na přelomu dubna a května (od 30. dubna do 2. května) se koná velký sabat čarodějnic. Z tohoto důvodu se tak začala do ohňů vrhat figurína čarodějnice. Uvržení figuríny čarodějnice do ohně představuje konečné vítězství nad temnými silami zimy. Ty nyní budou dlouho na ústupu, jak se bude blížit slavnost letního slunovratu a stoupat moc světla.

S tímto svátkem souvisela i tradice stavění májky, která v sobě snoubí mužskou a ženskou plodivou sílu, neboli ozdobeného kmene stromu a víra, že se v tento den otevírají jeskyně s ukrytými poklady.

Litha, letní slunovrat (Svatojánská noc)

Letní slunovrat, 21. červen, je den s nejdelším dnem a nejkratší nocí. V ten den staří Keltové pořádali velké slavnosti, během nichž tančili kolem velkých ohňů a „čarovali“ za pomoci rozmanitých bylin, které mají údajně v tento den největší kouzelnou moc. Tradičními bylinami jsou mateřídouška, třezalka nebo pelyněk.

Velké ohně se tradičně pálily na vyvýšených místech, jako symbol slunce, které je vysoko na obloze. Ohně se také rozmanitě přeskakovaly a zapalovala se v nich košťata. V křesťanských dobách se mnohé z těchto zvyků přesunuly o dva dny později na předvečer svátku svatého Jana Křtitele neboli na Svatojánskou noc mezi 23. a 24. červnem.

Lughnasad (Žně)

Uprostřed prázdnin v noci mezi 31. červencem a 1. srpnem se v pohanských dobách slavil svátek, který byl spojen se sklizní a obětováním prvního obilí. Z ručně natrhaných prvních klasů obilí se upekl chléb, ze kterého každý z kmene dostal kousek a zbytek se obětoval bohům jako poděkování za ochranu a úrodu. Obecně se v tomto období konalo také mnoho rozmanitých „společenských událostí“.

Mabon, podzimní rovnodennost (Dožínky či Den Díkůvzdání)

Tento den znamená příchod podzimu a tedy i té části roku, ve které vládne tma a zima. Pohané v tento den děkovali bohům za úrodu. Mabon byl údajně synem bohyně Země a krátce po narození jí byl ukraden.

Podle mýtů tak světlo mizí do nitra Země, aby mohla během zimy nabrat nové síly a na jaře zrodit nový život. I naši předkové si uvědomovali, že je čas na odpočinek. Předtím ale chtěli poděkovat za úrodu a hojnost, kterou jim Země dala.

Jak vidíte pohanské svátky a zvyky jsou v našich životech stále do značné míry přítomné. A to i během svátků, které řada z nás považuje za ryze křesťanské.